David Vopřada
***
Dan 9,4b-10
Pane, Bože veliký a strašný, který zachováváš smlouvu a milosrdenství těm, kdo tě milují a zachovávají tvá přikázání: Zhřešili jsme, provinili jsme se, jednali jsme bezbožně, vzbouřili jsme se a odchýlili od přikázání a nařízení. Neposlouchali jsme tvé služebníky proroky, kteří tvým jménem mluvili k našim králům, knížatům, našim otcům i všemu lidu země. Tobě, Pane, sluší přiznat spravedlnost, nám však hanbu na tváři, jako se dnes (skutečně hanbí) judští mužové i jeruzalémští obyvatelé a všichni Izraelité, blízcí i dalecí, ve všech zemích, do nichž jsi je vyhnal pro nevěrnost, které se vůči tobě dopustili. Hospodine, nám se sluší hanbit ve tváři, našim králům, knížatům a našim otcům, neboť jsme zhřešili proti tobě. Avšak, Pán, náš Bůh, ať má s námi milosrdenství a odpustí nám, neboť jsme se proti němu vzbouřili, neposlouchali jsme hlas Hospodina, našeho Boha, abychom kráčeli v jeho zákonech, které nám dal skrze své služebníky proroky.
***
»Zhřešili jsme, provinili jsme se, jednali jsme bezbožně, vzbouřili jsme se a odchýlili od přikázání a nařízení.« Některá postní čtení, třeba to dnešní z Daniela, mohou působit až ubíjejícím způsobem tím, jak neustále opakují slova o lidské hříšnosti a nevěrnosti. Postní doba by ale člověka ubít neměla.
Jejím smyslem je znovu obrátit tvář k Bohu, k jeho evangeliu, a to tak, aby nám opět zasvítily oči, když slyšíme: »Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a ostatní vám bude přidáno.« Ano, k tomu patří i to, že člověk zjistí, že se jeho život v něčem podobá rozbitým deskám Božího zákona. Velkým povzbuzením jsou pro mě slova sv. Řehoře z Nyssy, biskupa konce 4. století, který Boha označuje za „obnovitele naší rozbité desky“, který „léčí naše střepy“. On „opět navrací desku naší přirozenosti zpět k původní kráse, okrášlenou Božím prstem“ (Život Mojžíšův II, 269).
Dnes začínáme sdílet s druhými cestu lockdownem k Velikonocům. Než se vztekat, co všechno nejde, je to spíš příležitost trávit čas s blízkými a hlavně s tím, který se prochází v rozlehlém domě našeho nitra a k pohybu mezi různými okresy našeho já nepotřebuje žádnou propustku. A čekat na toho, který puzzle rozbitých desek Zákona našeho života znovu pomůže sestavit, slepit, scelit, naplnit novým významem a novým světlem. Vždyť on sám je tím světlem.
