Dr. Walter Kempner představil první komplexní dietní program k léčbě chronického onemocnění ledvin, a tím i revoluci v léčbě jiných poruch, včetně obezity. Kempner byl lékař a emeritní profesor na Duke University, kde přišel tzv. „rýžovou dietou“, která se v podstatě skládala z rýže, cukru, ovoce a ovocných šťáv. Extrémně nízký obsah sodíku, nízký obsah tuku, žádný živočišný tuk, žádný cholesterol, žádné živočišné bílkoviny. Cukr byl přidán jako zdroj kalorií, aby lidé neztratili na váze příliš mnoho. Ale někteří lidé potřebovali zhubnout, takže začal léčit obézní pacienty nízkokalorickou verzí této diety.
Publikoval tuto analýzu 106 pacientů, kteří zhubli nejméně 45 kilogramů, ne proto, že by jich bylo jen 106. Jen vybral posledních 100 lidí, kteří zhubli více než 45 kilogramů. A v době, kdy dokončoval zpracování jejich materiálů, připojilo se k tomuto tzv. Klubu 100 dalších šest lidí. Průměrný úbytek hmotnosti byl 64 kg.
Tato studie ukazuje, že velmi obézní osoby mohou dosáhnout výrazného snížení hmotnosti, dokonce i normalizace své váhy, a to bez hospitalizace, chirurgického zákroku nebo farmakologické intervence. Zde je graf tělesné hmotnosti osoby, která zhubla za jeden rok téměř 135 kg, ze 194 kg na 59 kg.
Jedním z důležitých faktů získaných díky této studie je, že i přes mylnou představu o opaku, masivní obezita NENÍ nenapravitelnou chorobou. Úbytku na váze lze dosáhnout. Masivní obezitu lze napravit, a je to možné i bez drastického zásahu.
Nu, rýžová dieta je docela drastická. Rozhodně to nezkoušejte doma. Rýžová dieta je nebezpečná. Je tak restriktivní, že může způsobit vážnou nerovnováhu elektrolytů, pokud není pacient pod pečlivým lékařským dohledem s častými laboratorními testy v krvi a moči. Nebezpečná? Říká kdo? Říká to světová jednička v obhajování rýžové diety… Dr. Kempner sám.
Nejlepším bezpečným přiblížením se k této dietě je dieta s nízkým obsahem sodíku, také bez živočišného tuku, bílkovin a cholesterolu, obohacená o vitamín B12, jejíž základ by tvořily nezpracované potraviny rostlinného původu.
Ale i rýžová dieta pod dohledem lékaře může být považována za mírné opatření, v porovnáním s něčím takovým, jako je sešití vnitřních orgánů nebo jejich přeskupení, sdrátování čelisti, nebo dokonce operace mozku. Byly učiněny pokusy, které měly zničit části mozku spojené s pocity hladu, a to ozářením nebo proniknutím do lebky a jejich vypálením.
To ukazuje, jak neefektivní je většina jednoduchých forem léčby, když si někdo myslí, že se dá odůvodnit praxe vedoucí k nevratným intrakraniálním změnám mozku u velmi obézních pacientů. Chirurgové tyto postupy obhajovali a vysvětlovali tím, že v pozadí těchto pokusů o operace stály samozřejmě velmi špatné výsledky konvenčních terapií nadměrné obezity a špatná duševní a fyzická prognóza v případě nekorigovaného stavu.
Na což odpověděla jeden kritik, že příliš silné emoce kolem toho, jak špatná je prognóza, spouštějí riziko toho, že se pacientovi zatají informace za účelem maskování úskalí této operace a experimentální chirurgie. Tím se pak dosáhne pacientova souhlasu. Na to odpověděl chirurg, že pokud k nějakému „přesvědčování“ dochází, je to spíše ze strany obézních pacientů, kteří někdy vyhrožují sebevraždou, pokud nebudou přijati k experimentální chirurgické léčbě.
Od roku 2013 je Americkou lékařskou asociací oficiálně prohlášena obezita za nemoc. Bylo určeno, jak nesmírný humanitární dopad obezita má tím, že vyžaduje lékařskou péči a odvádí tak pozornost od ostatních nemocí. Ale způsob, jakým dnes léčíme nemoci, zahrnuje léky a operace. Z trhu se léky proti obezitě ztrácejí vždy znovu a znovu poté, co se zjistí, že zabíjejí lidi. Je to setrvalý pád farmakologického léčení obezity. Totéž se děje s chirurgickými zákroky na léčení obezity.
Postup, o němž psal dr. Kempner, byl přerušen kvůli komplikacím vyvolaným nevratnou cirhózou jater. Zde jsou aktuální postupy, včetně různých rekonfigurací trávicího traktu. Pooperační komplikace se vyskytují téměř u 20 % pacientů, z nichž téměř jedna z deseti může končit smrtí. V jedné z největších studií zemřelo 1,9 % pacientů během jednoho měsíce po operaci. Dokonce i v případě, že se operace ukáže jako dlouhodobě účinná, nutnost spoléhat se na přeuspořádání naší anatomie jako alternativa k lepšímu používání nohou a vidliček - stravování a pohybu - se zdá být společenskou parodií.

свернуть