Bezděz je zřícenina hradu v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj u stejnojmenné obce v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji. Hrad se nachází na vrchu Bezděz (606 m n. m.) v národní přírodní rezervaci Velký a Malý Bezděz v Dokeské pahorkatině, šest kilometrů jihovýchodně od města Doksy. Je chráněn jako národní kulturní památka[1] a v návštěvních hodinách je přístupný veřejnosti.
Hrad založil král Přemysl Otakar II. ve druhé polovině 13. století. Stavba byla z větší části dokončena roku 1279, kdy byl na hradě vězněn mladý Václav II. Od začátku 14. století se v držení hradu vystřídala řada šlechtických rodů, ke kterými patřili například Berkové z Dubé, páni z Michalovic, z Cimburka nebo Vartenberkové a Valdštejnové. Během 16. století hrad ztratil svůj sídelní význam. Na začátku třicetileté války byl poškozen císařským vojskem. Albrecht z Valdštejna se Bezděz krátce pokoušel přestavět na moderní pevnost, ale svůj záměr nedokončil. Od té doby hrad sloužil církevním účelům a hradní kaple se v 18. století proměnila ve významné poutní místo. Po jeho zrušení hrad začal chátrat a postupně se měnil ve zříceninu, která v době romantismu posloužila jako zdroj inspirace řadě umělců.
Bezděz patří k nejlépe zachovaným hradům ze třináctého století v Česku. Dochovaly se rozsáhlé zbytky několika paláců, dvě okrouhlé věže a ve své době ojedinělý systém opevnění. Na rozdíl od starších hradů už nebyl dominantním vnitřním prostorem hradu velký sál. Místo něj se ve všech palácích opakuje obytná jednotka tvořená menším klenutým sálem, k němuž po stranách přiléhaly klenutá komnata a místnost s vnitřním dřevěným obložením. Umělecky výjimečným prostorem je hradní kaple svatého Michaela.
Název hradu byl převzat ze staršího označení lesem porostlé hory. Slovo Bezděz vzniklo odvozením z osobního jména Bezděd ve významu Bezdědův les, dvorec nebo hrad. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Besdhetz (1264), „in castrum Bezdiezi“ (1279), Bezdezi (1283), Bezdez (1286), Bezdes (1340), Bezdyez (1352), Bezdiez (1354), Bezdyezie (1384–1405), na bezdyezy (okolo roku 1400), Bezdyezye (1422),[2] Bezgezy (1518),[3] na Bezdiezij (1546), v zámek vezdiezy (1558), na Bezdiezý horu (1578), na Bezdiezy (1593), Pösig (1720) nebo Bezděz a Schloss Bösig (1848).
Krajina v okolí Bezdězu s množstvím bažin a rašelinišť zůstávala až do konce dvanáctého století téměř neosídlená. Jejím správním centrem byl mladoboleslavský hrad, ale ve druhé polovině dvanáctého století dostala vlastního správce, jehož dvorec stál nejspíše v sousedství kostela svatého Jiljí v Bezdězu. Úřad správce je písemně doložen v roce 1264, kdy už jeho existence končila.[4] V témže roce totiž král Přemysl Otakar II. založil nový královský hrad Bezděz. Měl nahradit o něco starší Housku,[5] která svou stísněností nevyhovovala královým potřebám.[6] Stavbu obou hradů prováděla stejná stavební huť,[7] která předtím pracovala v hradišťském klášteře a byla ovlivněna stavebním uměním, které do Čech přinesli mniši řádu cisterciáků z Burgundska a severního Německa.[8] Bezděz byl z podstatné části dokončen v letech 1278[9] nebo 1279,[5] takže se ho zakladatel Přemysl Otakar II. zřejmě nedožil (zemřel v bitvě na Moravském poli v srpnu 1278).[10]
Dobroslav Líbal výstavbu rozdělil do tří etap. Během první, započaté snad už v padesátých letech 13. století, byl postaven královský palác, věž a opevnění. Ve druhé fázi během sedmdesátých let 13. století následoval purkrabský palác a přestavba dolního hradu. Ve třetí etapě, na počátku vlády Václava II., byla postavena kaple.[11] Podle Tomáše Durdíka byl hrad z velké části dokončen v roce 1279 a později byla za vlády Václava II. dokončena jen hradní kaple, která však byla jako součást prvotního záměru založena současně se sousedním palácem.[6]
Koncem ledna nebo v únoru 1279 nechal braniborský markrabě Ota V. na hradě uvěznit mladého Václava II., jeho sestru Anežku i s jejich matkou Kunhutou. Bezdězský purkrabí Hermann spoléhal, že matka své děti neopustí, a povoloval jí vyjížďky do okolí hradu. Kunhuta nakonec využila příležitosti a pod záminkou návštěvy manželových ostatků utekla na Opavsko.[12] Václav na hradě zůstal až do listopadu, kdy jej Ota V. odvezl do Žitavy.[13] Otův zájem o Bezděz trval, a v roce 1282 jej s dalšími hrady a přilehlými městy (Žitava, Most, Svádov, Děčín, Ústí, Ostrý a Ronov) získal do zástavy,[9] byť už následujícího roku je musel z rozhodnutí krále Rudolfa vrátit.[14]
K zajištění provozních a obranných potřeb hradu byla zřízena manská soustava s vlastním soudem v Bělé pod Bezdězem. Jednotlivá manství bývala v Bezdědicích, Doubravici, Doubravičce, Chotětově, Klucích, Lobči, Myšlíně, Nosálově, Ostrém, Plužné, Skalce, Skramouši, Spikalech, Sudoměři, Záboří a Žebicích.[14]
#castle #burg #hrad #zricenina #zřícenina #zriceninahradu #zříceninahradu #ruin #ruins #Burgruine #Castleruins
#medievalhistory #medieval #medievalhistory #medieval
zdroj: [ Ссылка ]
