hudba: Pavel Drešer / text: Eduard Krečmar

První láska má – kluk starý jak já
a plachý ještě víc.

Jednou řek: přijď k nám.
A byl tam sám,
což zapomněl mi říct.

Tam stál a desky v přítmí hrál
a blíž se být mi bál,
chtěla jsem už jít, sbohem mu dát.

A pak jsem cítila tu závrať s ním,
padali jsme vzhůru k souhvězdím,
voda hořela a pálil sníh,
pak že prý je to hřích.

A pak jsem cítila tu závrať tvou,
vesmír houpal se a řítil tmou,
pak se zbortil najednou
a my se báli ohlédnout.

První lásky jsou na neshledanou
a k tajným vzpomínkám.

Z dalších závratí, co zbývá ti,
ty splývají nám.

A žár za pár dnů studí,
já si řekla tudíž: Dost!
Budu rozumná, kamenná.

A pak jsi přišel ty a závrať mám,
navzdor nejpřísnějším zásadám.
Zase hoří déšť a pálí sníh,
pak že prý je to hřích.

A s tebou cítím zas tu závrať dvou,
vesmír houpe se a řítí tmou,
a touha neskutečně lákavá
v nás dvou zůstává,
v nás dvou zůstává,
v nás dvou zůstává.

свернуть