...Z pověření říšského vůdce SS Heinricha Himmlera se na vývoji a testování různých metod pro tento účel podílela řada lékařů. Například profesor Carl Clauberg, rovněž v koncentračním táboře Osvětim, vyvinul metodu hromadné sterilizace bez chirurgického zákroku. Dosáhl toho tak, že do vejcovodů vstříkl chemický přípravek speciálně vyvinutý pro tento účel, který způsobil jejich silný zánět. To vedlo ke koalescenci, a tím k zablokování vaječníků.
V roce 1942 Schumann zřídil rentgenové pracoviště a sám si vybíral osoby k testování.
Ty pak násilně sterilizoval tak, že je opakovaně na několik minut umístil mezi dva rentgenové přístroje, přičemž paprsky mířily na jejich pohlavní orgány. Aby našel optimální dávku záření, experimentoval Schumann s různými intenzitami záření a dobami ozařování. Většina subjektů po velkém utrpení zemřela nebo byla okamžitě zplynována, protože popáleniny způsobené zářením je vyřadily z pracovní činnosti.

Na částech těla, které byly vystaveny záření, došlo k těžkým popáleninám a hnisání. Varlata mužů a vaječníky žen byly poté chirurgicky odstraněny a odeslány do Breslau, dnešní polské Vratislavi, k histopatologickému vyšetření.
Testovanými osobami byli vždy mladí, zdraví, dobře vypadající židovští muži, ženy a dívky, kteří po skončení experimentů vypadali jako starci.

Nakonec Schumann dospěl k závěru, že pro rychlou hromadnou sterilizaci není využití metody rentgenového záření vhodné. Ve svém článku "O vlivu rentgenového záření na lidské reprodukční orgány", který v dubnu 1944 zaslal Himmlerovi, Schumann napsal, že konvenční chirurgická metoda kastrace je bezpečnější a rychlejší, a proto své pokusy v Osvětimi pozastavuje.

Během pobytu v Osvětimi prováděl Schumann také pokusy s tyfem, kdy lidem aplikoval krev nakažených lidí a poté se pokoušel nově infikované vyléčit.

V dubnu 1944 Schumann opustil Osvětim a byl přesunut do koncentračního tábora Ravensbrück, kde zahájil nové kolo pokusů s romskými a sintskými dětmi.

Poté se rozvedl se svou první ženou a oženil se s Josefou Pütz, úřednicí, s níž se seznámil ve vyhlazovacím středisku Sonnenstein. Se svou druhou ženou měl tři děti.
V lednu 1945 byl jako vojenský lékař poslán na západní frontu, kde byl zajat Američany, ale v říjnu 1945 byl propuštěn.

V roce 1946 se s manželkou přestěhoval do západoněmeckého Gladbecku. Nejprve pracoval jako sportovní lékař a v roce 1949 si otevřel vlastní lékařskou praxi. Když v roce 1951 požádal o zbrojní průkaz, vyšla najevo jeho minulost a byl na něj vydán zatykač. Díky pomalému vyšetřování se však Schumannovi podařilo v únoru 1951 uprchnout do zahraničí.
Po třech letech působení jako lékař na lodi získaly německé úřady první informace o Schumannovi opět v únoru 1954 z německého konzulátu v japonské Ósace, kde požádal o vydání cestovního pasu. V roce 1955 Schumann odcestoval do Egypta a následně do Súdánu, kde pracoval jako vedoucí nemocnice. Tam se znovu setkal se svou ženou, ale v roce 1962 byl nucen ze Súdánu uprchnout poté, co ho poznal jeden z přeživších z Osvětimi. Přes Nigérii pak odešel do Ghany, kde vedl nemocnici v džungli ve východní části země.
V roce 1961 mu byl v Německu odebrán akademický titul a v roce 1962 ho objevil reportér deníku Daily Express. Západní Německo požádalo o jeho vydání, ale ghanský prezident Kwame Nkrumah, který Schumanna považoval za jednoho ze svých přátel, to ignoroval. V únoru 1966 byl však ghanský prezident svržen a nová vláda Schumanna zatkla a následně v listopadu téhož roku vydala do Západního Německa.
V roce 1969 se rozvedl se svou druhou manželkou, která se z Afriky vrátila do Německa již v roce 1965.

Proces se Schumannem byl zahájen v září 1970 ve Frankfurtu nad Mohanem. Byl obviněn z vyvraždění 30 000 Židů. Schumann přiznal, že zabil až 80 000 Židů, ale dodal: "Nemám žádná čísla". V dubnu 1971 bylo řízení dočasně zastaveno kvůli jeho neschopnosti stanout před soudem v důsledku vysokého krevního tlaku.
V červenci následujícího roku byl Horst Schumann propuštěn z vězení kvůli srdečnímu onemocnění a celkově se zhoršujícímu zdravotnímu stavu.
Schumann nakonec za své zločiny nikdy nezaplatil. Když zemřel ve Frankfurtu nad Mohanem 5. května 1983, bylo mu 77 let.




Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.

► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: [ Ссылка ]

#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#ww2

свернуть