rozloha 776 m²
Ralsko (německy Roll či Rollberg) je zřícenina hradu na vrcholu stejnojmenného kopce, na hranici katastrálního území Svébořice města Ralsko (parcela č. 4, jižní část hradu včetně hlavní hranolové věže, 355 m²) a katastrálního území Noviny pod Ralskem (parcela č. 981/31, severní část hradu, 421 m²).[1] Z trosek hradu je dobrý kruhový rozhled do dalekého okolí, je možno spatřit Ještěd, Hazmburk, Říp, rozhlednu na Vrátenské hoře u Kokořína, Bezděz, Hvozd, Luž, Jedlovou, Klíč.
Na skalnatém vrcholku zalesněné hory se nacházejí hradby, zříceniny dvou obytných věží, obvodové zdivo paláce a zbytky zdiva dalších budov. Zachovaly se mohutné štítové zdi o tloušťce 5,6 metrů.[2] Hrad je chráněn od roku 1965 jako kulturní památka.[3] Horní část kopce i s hradem je začleněna do přírodní rezervace Ralsko.
Kdy byl hrad přesně založen, doloženo písemně není. Existují nepříliš věrohodné záznamy o turnaji v Magdeburku v roce 983, jehož se zúčastnil rytíř Teodor z Ralska, také že majitelem byl snad roku 1175 Heřman z Ralska (podle Palackého přezdívaný Poprocký), zakladatel rodu Markvarticů,[4] ale oba záznamy se týkají možná usedlostí (dvora) na úpatí kopce.
Další výklad doložený archeology uvádí na Ralsku v roce 1377 mocný rod Vartenberků v osobě Jana z Vartenberka, který vystavěl kamenný hrad místo původního dřevěného a včlenil jej do soustavy hradů k ochraně a kontrole obchodních cest. V nedaleké Mimoni si vybudovali i celní stanici.[5]
Po Heřmanovi se přídomek z Ralska objevil v roce 1389, tehdy jej získal Jan Chudoba z Vartenberka, nazývaný pak též z Ralska.[6] Po roce 1400 za krále Václava IV. hájil zájmy císaře Zikmunda a zabíral s jeho souhlasem četná panství kolem. Byl proto často ve střetu s husity, a po bitvě u Ústí na hradě věznil Zikmunda Děčínského z Vartenberka, který krátce před bitvou přestoupil na stranu husitů.[7] Roku 1427 však na Ralsku sídlila husitská posádka.[8]
Hůře dopadl jeho syn Jan Ralsko mladší, který nedodržel dohodu s Žitavou kvůli dobytí Grabštejna a byl jimi roku 1433 zajat, usmýkán koňmi a rozčtvrcen. To byl jeden z důvodů pozdějších válek Vartenberků s Lužicí.[9]
Po husitských válkách hrad rychle střídal majitele a roku 1468 byl dobyt žitavským vojskem z Lužice. Pak zde působili loupeživí rytíři a nacházela se zde podloudná mincovna. Od roku 1505 panství koupila rodina Bibrštejnů a o hrad se přestali starat. O sto let později byl popisován jako pustý. Byl často terčem hledačů pokladů, kteří v něm dělali četné díry.[10] Hora s okolím byla v letech 1969–1990 nepřístupná pro veřejnost kvůli sovětskému vojenskému prostoru.[11] V době jejich působení shořela vyhlídková věž.
POPIS:
Příchozí cesta byla vytesána do skal a chráněna dvěma skalními branami. Končila na parkánové plošině na okraji vrchu.Zde byla před vchodem k podhradí další brána, na níž navazovaly hradby s baštou. Předhradí ukončila stavba dvoupatrové věže, která navazovala na palác horní části hradu. Z paláce vedl padací most do hranolové věže (donjonu).
zdroj: [ Ссылка ]
#castle #burg #hrad #zricenina #zřícenina #zriceninahradu #zříceninahradu #ruin #ruins #Burgruine #Castleruins
