Cestou hlasů napříč
leží poražený kmen
a těžká bota v půlměsíci
napíná svůj třmen

Křivý déšť luk a šíp
padá na černou zem
I kámen do vody
za svým dvojníkem

Tichý jezdec po celou noc
řídí sám
proti větru vodě kopí
nemíří nikam

Myšlenky rvou vlasy
ruce od pevných břehů
A lodě výprav zamrzají
v křišťálovém ledu

Tvé oči na mě mluví
rozeklaným hadím jazykem
šerosvitem půdy
a fialovým soumrakem

A jen vítr dál je věrný
neviditelným věcem

Probuzení hledají
svůj obraz v zrcadle
roční dobu zvíře
souhlas srdce v kyvadle

Stromy se uklání
ruka pro změnu uvadá
a z odhozených loňských jablek
vyrůstá zahrada

Dívky z plesů vláčí nocí
dlouhé bílé šaty
a křehké tóny ptačích hlasů
umlkají taky

Oheň se bojí
že odejde kámen
voda že zaplaví své břehy
A vzduch prolomí se ptákem

A jen vítr dál je věrný
neviditelným věcem
A jen vítr dál je věrný
neviditelným věcem

свернуть