První zmínka pochází z roku 1222, kdy zde stála gotická tvrz s dvorcem, kterou český král Václav I. propůjčil roku 1249 rakouskému šlechtici Siegfriedu Sirotkovi. Dalšími majiteli se na dlouhou dobu, přerušenou jen krátkou přestávkou, stali Lichtenštejnové. Roku 1322 koupil od Siegfrieda lednické panství Jan z Lichtenštejna a po něm zde vládl Jan I. z Lichtenštejna, jenž byl nejvyšším hofmistrem rakouského vévody Albrechta III. V 16. století vlastnil Lednici Kryštof z Lichtenštejna zvaný Rozmařilý, který chtěl panství roku 1571 prodat, ale jeho poddaní měli obavy z nové vrchnosti, proto se obrátili na císaře a ten prodej nepovolil. Císař potom sám Lednici držel až do roku 1575, kdy ji zpět získal Hartmann II. z Lichtenštejna, jenž měl tři syny. Nejstarší byl významný státník Karel I. z Lichtenštejna, který měl za manželku Annu Černohorskou z Boskovic. Druhý v pořadí byl slavný válečník Maxmilián, jenž si vzal Aninu sestru Kateřinu a posledním byl diplomat Gundakar, jehož druhou manželkou byla těšínská vévodkyně Alžběta Lukrécie z rodu Piastovců. Roku 1601 se Lednice stala rodovým majetkem Lichtenštejnů a jako nejstarší ji zdědil Karel I., který byl roku 1608 povýšen do knížecího stavu a po bitvě na Bílé hoře se stal českým místokrálem. Po Karlově smrti roku 1627 majetek přešel na jeho syna Karla Eusebia z Lichtenštejna, jenž byl nezletilý, a tak za něj majetek spravoval jeho strýc Maxmilián. Karel Eusebius studoval práva v Bruselu a když se roku 1632 vrátil, převzal správu nad majetkem. Dalším majitelem se stal roku 1684 Karlův syn Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna, který Lednici vlastnil až do roku 1712, kdy rodová větev Karla I. vymřela. Potom se vlády ujal Antonín Florián z Lichtenštejna, potomek knížete Gundakara, který byl císařským vyslancem na papežském dvoře a nejvyšší hofmistr a ministerský předseda španělského krále. Po Antonínu Floriánovi přešlo lednické panství roku 1721 na jeho syna Josefa Jana Adama a dále roku 1732 na jeho vnuka Jana Nepomuka Karla. Potom na Lednici vládl Josef Václav z Lichtenštejna, po kterém zdědil majetek roku 1772 František Josef I. z Lichtenštejna. Alois Josef I. z Lichtenštejna se věnoval ekonomii a roku 1781 na něj přešlo lednické panství, na kterém vládl do své smrti roku 1805, kdy panství zdědil jeho bratr Jan Josef I. z Lichtenštejna. Od roku 1836 patřila Lednice Aloisi Josefu II., jenž byl císařským vyslancem na korunovaci anglické královny Viktorie. Roku 1858 Alois Josef II. zemřel a téhož roku nabyl plnoletosti jeho syn Jan Josef II., který Lednici vládl 71 let až do roku 1911, kdy panství přešlo asi na Františka Josefa z Lichtenštejna. Od roku 1945 je Lednice v majetku státu.
